Rovnost žen a mužů v 21. století: proč o ní stále mluvíme?

Ve 21. století by měla být rovná účast žen na veřejném životě samozřejmostí – něčím, co už není třeba vyučovat nebo za co bojovat. Bohužel se však stále setkáváme s nerovným zacházením se ženami a muži.

Kdo jsme? O identitě a genderu

To, kým jsme, začíná naší primární identitou. Jsou to věci, se kterými se rodíme nebo je získáváme v raném dětství a které nemůžeme snadno změnit. Patří mezi ně například biologické pohlaví (zda jsme se narodili jako chlapec nebo dívka), věk, etnický původ a sexuální orientace.

 

Právě tyto prvky primární identity – včetně genderu – které nemůžeme ovlivnit, jsou chráněny zákonem a tvoří základ antidiskriminační legislativy.

 

Identita ale není jen to, jak vnímáme sami sebe – je to i to, jak nás vidí ostatní. Být ženou nebo mužem není jen o biologickém pohlaví. Je to také soubor vlastností, chování a rolí, které kultura přisuzuje mužům a ženám. To nazýváme genderem neboli sociokulturním pohlavím.

 

Na rozdíl od biologického pohlaví se gender mění v čase i prostoru. To, jak jsou ženy vnímány, co se od nich očekává a jaké je jejich postavení ve společnosti, se neustále vyvíjí. A my na to máme vliv! Činy žen v průběhu staletí měnily jejich roli ve společnosti – a naše činy mohou přinést další změnu.

 

Jak vznikají stereotypy?

Lidé si často budují svou sociální identitu (tedy pocit sounáležitosti s určitou skupinou, např. ženami nebo muži) tím, že se srovnávají s jinými skupinami. Rozdělujeme lidi do kategorií, hledáme podobnosti a rozdíly. Tento proces kategorizace začíná už v dětství – například sedmiměsíční děti dokážou rozlišit mužské a ženské hlasy a následně je přiřazují k zobecněnému obrazu „mámy“ a „táty“.

 

Od kategorizace ke stereotypům je jen krůček. Slovo „stereotyp“ pochází ze starořečtiny a znamená „tvrdý vzor“.

 

Stereotypy jsou názory, přesvědčení nebo zjednodušené obrazy jiných sociálních skupin, které jsou v dané společnosti rozšířené. Problém je, že stereotypy nás vedou k tomu, že každého člena určité skupiny vnímáme, jako by měl stejné vlastnosti – i když to není pravda.

 

Slovo pochází z řeckého stereós – pevný, tvrdý a týpos – vzor, otisk.

 

Genderové stereotypy jsou zjednodušené popisy „mužných mužů“ a „ženských žen“, které jsou výsledkem výchovy a socializace v dané kultuře.

 

V naší patriarchální kultuře, kde jsou mužské standardy často více ceněny, se od mužů a žen očekává odlišné chování, postoje i životní orientace. „Je vhodné“, aby ženy pečovaly o domácnost a vychovávaly děti, zatímco muži „mají“ zajišťovat rodinu a zaměřovat se na profesní úspěch.

 

Stereotypně jsou vlastnosti jako emocionalita, poddajnost, pečlivost a obětavost považovány za „ženské“, zatímco racionalita, sebedůvěra, orientace na úspěch, agresivita a soutěživost za „mužské“.

Sexismus a diskriminace

Diskriminace na základě pohlaví se označuje jako sexismus – soubor názorů tvořících určitou ideologii, která jedno pohlaví (ženy nebo muže) považuje za méněcenné.

 

Sexismus znamená víru v biologickou, intelektuální, morální nebo božsky danou nadřazenost jednoho pohlaví nad druhým, případně přesvědčení, že jedno pohlaví si zaslouží lepší zacházení.

 

Na pracovním trhu se sexismus častěji dotýká žen – preference mužů při přijímání a povyšování, nižší mzdy žen na stejných pozicích, menší zastoupení ve vedoucích funkcích, tradiční přesvědčení o nadřazeném postavení muže v rodině či redukování žen na sexuální objekty.

 

V rodinném životě se však setkáváme i s antimužským sexizmem, který vede k nerovnému zacházení s muži – např. zdráhavost soudů svěřovat dětem otce do péče při rozvodu nebo tlak společnosti, že muž musí být hlavním živitelem rodiny.

 

Intersekcionalita a mikro-nerovnosti

Diskriminace se může týkat různých menšinových skupin. Člověk může být diskriminován kvůli věku, zdravotnímu postižení nebo psychosexuální identitě.
Pokud je žena starší 50 let a má zdravotní postižení, čelí diskriminaci hned z několika důvodů své identity. Tento jev se nazývá intersekcionalita (křížová diskriminace).

 

Diskriminace ale nejsou jen právní omezení nebo otevřené útoky – často se projevuje drobnými formami „obtěžování“, tzv. mikronerovnostmi.
Například když žena veřejně vystoupí a muži se ironicky usmívají, nebo když je během pracovního setkání požádána, aby „udělala kávu pro všechny“, i když je odbornicí v daném oboru.

 

Pro diskriminaci a nerovné zacházení je typické, že je obtížné je zastavit samotnými těmi, kdo je zažívají. Často, aby nebyli odmítnuti skupinou, lidé stereotypy dokonce nevědomě posilují – chovají se tak, jak společnost očekává.

 

Stereotypy, předsudky a genderová nerovnost jsou stále velmi rozšířené i v Evropě (viz zpráva Evropské komise Gender equality strategy)
Na evropské i regionální úrovni se proto trvale přijímají systémová i individuální opatření ke změně tohoto stavu.

 

V následujících částech si ukážeme, jak se můžete zapojit do aktivit podporujících genderovou rovnost.