Resilience neboli odolnost je definována různými způsoby, nicméně nejčastěji je tento pojem chápán jako schopnost jedince přizpůsobovat se a zvládat náročné situace, ke kterým mohou patřit například stresové situace, krize, traumata, překážky dané vnitřními či vnějšími faktory ad. Tato schopnost může být vědomá, častěji si ji však ani neuvědomujeme. Jak uvádí M. Neenan: “Lidé mohou přežít i ty nejtěžší zkoušky – někteří dokonce prospívají. Přesto si nemusí být vědomi nebo jim není jasné, jak přesně se jim podařilo překonat výzvy, kterým čelili.” (Neenan, 2018)
Pokud hovoříme o “resilienci” je důležité zmínit i další koncept tzv. “self-efficacy”. Jedná se o psychologický pojem kanadsko-amerického psychologa Alberta Bandury. Označuje přesvědčení jedince o jeho schopnosti dosahovat cílů, řešit problémy a mít kontrolu nad vlastním životem. Jedná se o důvěru v naše vlastní schopnosti a vytrvalost. Ačkoliv se tyto dva pojmy od sebe liší, navzájem se významně posilují.
Resilience je podmíněna jak vrozenými dispozicemi, tak i získanými a dále rozvíjenými dovednostmi:
✅ Faktory vrozené odolnosti
- Stabilní temperament
- Vysoká frustrační tolerance a schopnost zvládat stres
- Schopnost rychle se adaptovat na nové podmínky
- Pozitivní nastavení mysli
- Genetické predispozice ke zvládání stresu
✅ Faktory získané odolnosti
- Schopnost regulace emocí
- Rozvíjení sebepoznání
- Budování flexibility a adaptability
- Rozvíjení různých forem sebepéče
- Využívání podpory ze sociální sítě
👉 Pojďme se nyní podívat na to, jakou roli hraje resilience při překonávání genderových nerovností a stereotypů a jak může podporovat rovné příležitosti.
V kontextu genderových stereotypů a nerovného přístupu hraje resilience neméně důležitou roli, neboť pomáhá čelit a překonávat diskriminaci, systémové nerovnosti, stereotypy a sociální nespravedlnost. Jak uvádí A. Juncos a P. Bourbeau (Juncos a Bourbeau, 2022), je třeba chápat odolnost jako vícerozměrný koncept, který umožňuje studium systémové povahy genderových mocenských vztahů a jejich převahy a adaptace v čase. Dle autorů je důležité posunout se od individualistického pohledu na odolnost k zaměření vztahy. Tedy nevnímat pojem resilience v úzkém slova smyslu nebo jen jako módní slovo, ale také jako:
- prostředek k udržení statu quo;
- prostředek k usnadnění přizpůsobení se šoku nebo krizi;
- dynamický proces zahrnující jak vytrvalost, tak transformaci.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že resilience není jen o individuálním zvládání stresu, ale může mít pozitivní dopad i na systémové změny. Konkrétními příklady pozitivního dopadu resilience na genderové nerovnosti jsou například tyto situace:
- ✅ Odolnost vůči diskriminaci
S vyšší odolností jsme schopni lépe zvládat útlaky a ozvat se proti nespravedlnostem, ať už zahrnují jakékoliv formy diskriminace. Dokážeme lépe vyjednávat o podmínkách a hledat podporu.
- ✅ Odolnost vůči stereotypům
Konkrétním příkladem jsou stereotypy spojené s ženami ve vedoucích pozicích, které mohou být tradičně vnímány za méně asertivní či méně vhodné do vedoucích rolí s ohledem na pravděpodobné kariérní přestávky spojené s péčí o děti. Resilience pomáhá v těchto situacích cíleně s danými stereotypy pracovat.
- ✅ Síla sociální podpory
Přechod od individualismu ke komunitní podpoře umožňuje zvyšovat kolektivní odolnost a sílu k prosazování změn.
- ✅ Normalizace nových rolí a přepisování zažitých norem
Pronikání žen do původně mužských profesí podporuje změny společenských norem a zažitých stereotypů. A díky tomu se zvyšuje podíl žen ve vědě, technických oborech, politice či podnikání.
- ✅ Zvyšování politické a společenské angažovanosti
S vyšší odolností může být spojena také vyšší sebejistota k vstupování do advokační činnosti, aktivismu či místní politiky, což pomáhá měnit systémová pravidla a podporovat rovnost pohlaví.
👉 O důležitosti budování resilience a jejím pozitivním vlivu na genderové nerovnosti již víme mnohé. Jak konkrétně však odolnost můžeme budovat? Pojďme se nyní podívat na klíčové dovednosti pro její rozvíjení a posilování.