Co ženám brání usilovat o vedoucí pozice? Působí zde několik vzájemně propojených faktorů:

Mezi vnější faktory mohou patřit:

• „skleněný strop“ – diskriminace na základě pohlaví,
• vnímání žen jako konkurence,
• mužské sítě využívané při náboru a k udržování mužských privilegií,
• stereotypy a předsudky.

Mezi vnitřní faktory mohou patřit:

• nedostatek sebedůvěry a jistoty žen,
• zvnitřněné stereotypy, předsudky a ženské role obrácené proti sobě samým,
• strukturální diskriminace v rodinách,
• nedostatek vlastních sítí,
• obava odlišit se, vystoupit do popředí a vystavit se pozornosti,
• negativní pohled na moc,
• neochota bojovat za vlastní zájmy,
• vztahový způsob uvažování založený na pečující perspektivě,
• zájem o rovnováhu mezi prací a rodinou, ale menší zájem o kariéru.

Ženy někdy překvapí sebejistota až drzost, s níž vystupují někteří muži. Občas u nich postrádají rovnováhu mezi sebeprezentací a skutečným obsahem. Ženy nemusejí jednat stejně. Mohou však samy uznat své vlastnosti a kvalifikaci a upozornit na ně také ostatní. Opravdový, zdravý a pozitivní pohled na sebe sama se projevuje navenek a vzbuzuje důvěru, včetně důvěry ve schopnost vést.

Samotu a vyloučení mohou ženy překonávat tím, že se spojí s dalšími lidmi. Je obohacující setkávat se s lidmi, s nimiž panuje shoda, A ZÁROVEŇ s lidmi odlišných názorů a životních stylů. Co nejotevřenější a nejsvobodnější rozhovor o otázkách a radostech, obavách, pochybnostech, psychologických nástrahách a problémech bývá osvobozující a otevírá cestu k dalšímu kroku.

Zkušenost se skupinou se v západních společnostech stala vzácnou. Vztažným bodem je nukleární rodina, případně spolek, placené zaměstnání nebo domov, pokud člověk práci nemá. Sítě a podpůrné skupiny však mohou sloužit jako laboratoře pro výměnu názorů, rozvíjení myšlenek, zkoušení nových věcí, učení se zvládat frustraci, získávání zkušenosti, že máme co říci, i naslouchání druhým. Rozvíjejí tak schopnosti, které člověka kvalifikují také pro vedoucí úkoly. Vedení totiž předpokládá spolupráci několika lidí.

Také v těchto skupinách pravděpodobně působí mocenské vztahy – prostřednictvím jednání jednotlivců i podmínek, které určité jednání umožňují, nebo mu naopak brání. Je na samotných účastnicích a účastnících, aby se chopili moci a konstruktivně jí dali podobu. Děje se to v malém měřítku, které je vždy zároveň malou částí „velkého celku“, podobně jako sloní chobot. Je to proces učení. Jak ale hezky říká jedno úsloví: „Už jsem skoro hotová. Jen ještě musím začít.“