Začněme obrázkem:

Úrovně pohledu

Slon představuje celek i jeho jednotlivé části. Někdy však můžeme podlehnout omylu a zaměnit jednotlivou část za celek. Proč? Možná proto, že od přemýšlení o něčem, co podle nás nemůžeme ovlivnit, neočekáváme žádný bezprostřední praktický užitek. „Stejně se nedá nic změnit.“ Je tomu ale opravdu tak?

Obrázek slona ukazuje, že skutečnost je složitá. Kdo nevnímá celek a přehlíží „širší souvislosti“, může jednotlivé části vyložit chybně a zaměnit chobot za hada nebo ucho za vějíř.

Sociologie se snaží zachytit společenskou realitu a rozlišuje mikroúroveň jednání jednotlivců, mezoúroveň organizací a makroúroveň společenských a ekonomických struktur, politických podmínek a dobových epistem – tedy společensky sdílených souborů poznání, které předem ovlivňují naše vnímání a myšlení. Otázka zní: Kolik společnosti je přítomno v jednotlivci? A naopak, jakým způsobem jednotlivec utváří společnost?

PŘÍKLAD

Dnes považujeme za samozřejmé, že ženy pracují. Mohou také volit a být voleny. Za tyto svobody však bylo nutné po desetiletí tvrdě bojovat. Aby se překonání mocenské nerovnováhy mezi ženami a muži a rovné zastoupení žen ve vedoucích funkcích stalo samozřejmostí, je třeba dosahovat pokroku jak na strukturální úrovni politiky a veřejného prostoru, tak prostřednictvím samotných žen.

Zní to teoreticky? Někdy přehlížíme, že teorie bývá velmi praktická. Úvahy Immanuela Kanta (1724–1804) o občanském ústavním státě a o místě, které v něm přisuzoval ženám, působily hluboko do 20. století. Posilovaly konzervativní představy o rolích žen a mužů i odpovídající dělbu práce. Současně myšlenky emancipace, svobody a rovnosti vyvolávaly nové vlny ženského hnutí, které bojovalo za další práva a profesní příležitosti pro ženy. Mikroúroveň a makroúroveň se tedy prolínají. Komplexní genderová spravedlnost může existovat pouze v širokém smyslu: musí být zakotvena a právně zajištěna ve strukturách hospodářství, politiky, vědy i kultury a zároveň ji musí podporovat odvážné jednání samotných žen a mužů.

Takový přístup rozšiřuje možnosti jednání ve prospěch genderové spravedlnosti také v dobách změn. Když se společnost a geopolitické mocenské vztahy ocitají v pohybu, může se rychle vrátit tradiční uspořádání vztahů mezi ženami a muži. Genderová témata lze rovněž využívat k prohlubování společenských rozporů. Porozumění těmto mocenským strategiím pomáhá znovu oživit emancipační úsilí o větší genderovou spravedlnost. Platí to i tehdy, když není zřejmé, zda jednotlivec může ve vztahu ke společnosti jako celku něco změnit. Otázkou však není ani tak „zda“. Jak řekl Michel Foucault: „Lidé vědí, co dělají; často vědí, proč dělají to, co dělají; nevědí však, co způsobuje to, co dělají.“